V prosinci 2007 jsem hledal pomocí strýčka Googla cosi, co by mi pomohlo s přípravou dětského tábora a vypadlo na mě slůvko, které jsem do té doby neznal. Nechal jsem si od tedy strýčka poradit, začetl se a zajásal.

Od svých asi 16 let se snažím pomáhat (to hlavně zpočátku, teď už to mívám na svých berech větším dílem) s organizací volného času dětí. Posledních pár let konstatuji, jak jsou ty děti nevděčné a co bych dal já za to, kdyby pro mě někdo připravil třeba takovou bojovku – nebylo by zapálenějšího hráče.

A ejhle, ono je to tu pro mě – a pochopitelně nejen pro mě – již dávno připravené, jen jsem o tom nevěděl. Stačí si vybrat obtížnost podle nálady, únavy mozkových buněk nebo okamžitého stavu své fyzické schránky a vyrazit.

Začal jsem se pídit po informacích a 29.12.2007 se vypravil s rodinkou na náš první lov. Nevybrali jsme si nic těžkého ani nic dalekého (kdo by také ano v tomto datu), takže jsme mohli poprvé zaznamenat úspěch.

Počátek byl spojen hlavně s tiskem z mapy.cz, ale postupně jsem dospěl k názoru, že se mi to opravdu líbí a že do toho něco vrazím. Zakoupil jsem tedy GPS modul k mobilu. Ani to nebylo ono, tak jsem si asi po 7 měsících odtrhl od úst ještě větší kousíček a stal se majitelem regulérní GPS. A to už byla jiná pohádka.

Ačkoli jsme přihlášeni jako tým, z různých důvodů se na lovech pohybuji většinou sám a jen semo-tamo při vhodných příležitostech mě doprovází jedna nebo obě zbývající členky týmu. Dokonce se najdou i chvíle, zejména při zahraničních výletech, kam se já nepouštím, kdy zase loví ony beze mě.

Drsnokačeři

Další etapa mého působení v této oblasti začala jedné odpudivé podzimní noci 2008 (zima, mlha, hustý déšť) v Šárce při lovu tamní noční wherigo keše. To se domluvilo asi 15 lidí na společné akci, ale výše zmíněné počasí méně odolné jedince odradilo. Postupem času vykrystalizovalo odolné šestičlenné jádro, což byl začátek spolupráce kačeřího komanda pod nickem Drsnokačeři.

Celkem brzy jsme zjistili, že náš vztah k něpříznivému počasí a výzvám v podobě obtížného terénu či jiné náročnosti ukrytého pokladu je podobný a nejen že nás neodrazuje, ale spíš nás motivuje k soustředěné snaze o jeho odlovení. Protože jsme směsí studentů a pracujících, nacházíme společný čas převážně ve večerních a nočních hodinách a tak se vydáváme na společný lov většinou v temných částech dne, zéjména v zimních a podzimních měsících pokrývá tma drtivou většinu společného lovicího času. Mimoděk si tak nočním lovem obtížnost ještě zvyšujeme a v noci zdoláváme kešky, na které se ostatní vydavají ve dne. O to víc si společné lovy užíváme.

O člena méně

Se slzou v oku pozoruji své dcery na poli Geocachingu a je jasné, že jejich působení v týmu je nemůže dlouho uspokojovat. Starší vlastně v týmu ani nikdy nebyla a mladší se v létě 2009 rozhodla, že rodný tým opustí a pod vlastním nickem bude sama brázdit vody této zábavy. Takže z rodinného týmu už se stal jen tým manželský. Ale nám to neva, stejně občas podnikáme společné výlety za keškami.

Kde a jak?

Jsem vyznavačem přirozeného pohybu a mimo komando nejraději lovím pěšmo, přičemž procházím i takové trasy, které bývají častěji absolvovány třeba kolmo nebo vozmo (myšleny dopravní prostředky). Mám tak mnohem více času věnovat se svému okolí a pěkně si všechno prohlédnout, ne jen vidět rozmazanou šmouhu za sklem uhánějícího (geo)vozidla.

Ač to může někomu připadat zvláštní, mnoho výletů za keškami absolvuji v noci a i v těchto případech narážím na spoustu nečekaných a zajímavých pohledů a výhledů – třeba pohled ze skalnatého ostrohu na osvětlené vesničky v úzkém údolí pod sebou.

Prozatím lovím nejvíc v menší vzdálenosti od míst, kde se nejčastěji vyskytuji. Tak to ostatně asi má většina kačerů. Dokud tam jsou rozumné kešky a místa, která jsem dosud nepoznal, nemám nijak zvláštní touhu vydávat se do vzdálenějších míst. Ale nepochybuji, i na to jednou dojde.

Někam dojedu (MHD, vlakem, autobsem nebo zřídka i autem) a pak udělám nějaké kolečko nebo něco jiného dlouhého 20 – 40 km, co skončí zase u nějakého vhodného dopravního prostředku, který mě dopraví zpět. Proto je pro mě také velmi důležitá domácí příprava, ke které využívám zejména vynikající GeoGet.